Sia se narodila 22.4. 2007 v 22:15, jako druhé štěně. Celkem byly tři štěňátka, ale třetí bohužel nepřežilo. Tak jsme moc šťastní, že jsou Sia a Santi zdravý.
Sia se oddělila od rodičů 7.6. 2007 společně s bráškou, ale Santi musel putovat zase o kus republiky dále k novým paníčkům. Ale pořád zůstávají v jedné rodině, takže se budou stále scházet.
Sia váha -
4 týdny - 650g
6.6. 07 - 850g
13.6.07- 860g
2.7. 07 - 1000g
Santi váha -
4týdny - 800g
6.6. 07 - 1100g
28.6. 07 - 1300g
Sia odčervení
2.6. 07 ( Drontal Junior)
13.6.07 (Virbac)
9.7.07 (Virbac)
Santi odčervení
2.6. 07 (Drontal Junior)
15.6. 07
Sia očkování
6.6. 07 (Nobivac Puppy)
2.7. 07 (eurican dhppi-l)
23.7.07
Santi očkování
6.6. 07 (Nobivac Puppy)
28.6.07
Oba pejsci jsou zdraví a je o ně maximálně postaráno, hned si oba našli nové psí kamarády. Sia si našla už známého a věrného kamaráda Tobíka, yorkšíra. Santi taky neváhal a hned druhý den v novém domově kamarádil taky s yorkšírem.
Pejsci si velice osvojili procházky ven, pokud není moc velké horko tráví tam většinu dne. Zkoumají nové věci a nové psí kamarády, ke kterým ještě nemůžou chodit a moc je to mrzí, protože oni jsou tak přátelští a zvídaví.
28.6. 2007 Víkend u Santiho
Poslední červnový víkend jsme strávili na Moravě v Rožnově pod Radhoštěm, kde má svůj nový domov Santi.
Pejsci se hned poznali a začali dovádět. Jen jsme se podivovali nad tím, jak se Santi změnil. Zmohutněl, protáhl se mu čumáček a ušička už trošičku stojí. Oproti naši Sii je to velký pes. Ale co Sia nemá v mohutnosti, to má v obratnosti. Mrštně se vyhýbala bratrovým skokům a útokům, jako laňka. Nebyl pro ně problém se v noci vzbudit a dobrou hodinu se prát a pak zase usnout jako by se nic nedělo.
Ale tohle dovádění přivedlo Siu na pokraj svých sil. Samozřejmě k tomu přispělo počasí a změna prostředí a tak se stalo, že chytila střevní virózu, chudinka. A tak jsme navštívili i místního veterináře, který dal všechno dopořádku. Byli jsme na dietce, ale teď už jsme doma a baštíme všechno možné (i nemožné).
Později jsme se dozvěděli, že něco podobného měl i Santi, když přijel poprvé do nového domova, ale Santi to překonal bez mrknutí oka, je to přece jen pořádný chlapík
Tak na druhý den, když jsme zjistili po návštěvě veteriny, že je v pořádku, tak jsme ji vzali s sebou na zahrádku na grilování. Tam se ji moc líbilo. Všude plno nových věcí a hlavně plno broučků a much, které mohla chytat a nahánět. Později dorazil i Santi a tak jsme měli zase o zábavu postaráno. Co ti dva spolu dovedou? Když náhodou jeden odkráčel jinam, tak druhý už na něj skákal a nutil ho zpět ke hře.
A pak jsme odjeli zpět do Prahy. Santi pry smutnil a pořád Siu hledal a Sia taky neměla první noc klidné spaní. Ani se nezpokojila z atrapou Santiho, kterou má v pelíšku. Tak spala u nás :)
Tak jsme překonali první nemoc, první cestu vlakem a první návštěvu u bráchy.
Teď už jsme spokojení doma.
Sia sice pochytila návyky od Santiho, které k našemu zklamání bolí. Ale je pravda, že co žrala s bráchou, tak už líp papá i doma.Taky nějáka pozitiva pro nás. Pořád lítá po bytě a neví s kterou hračkou si má hrát a tak se potom zmocní mé papuče a dělá jako by nic.Prostě si ji odtáhne do svého úkrytu pod křeslem a nechá jí tam. A já ji pak můžu hledat a ona jen kouká a vypadá to, že si i směje, jak mě doběhla.
A taky si myslí, že v klidu vyskočí na sedačku. Takže to pořád zkouší s rozběhem, ale stejně vždy narazí, ale to je jen otázkou času, kdy se tam doškrábe sama a uvelebí se na polštářích. Určitě už se nemůže dočkat až se vytáhne o pár centimetrů a bude si tam moct hovět a taky v křesle a skákat kam jen může.
Je to malá podšívka, ale mi ji máme strašně rádi a důležité je, že je už zdravá.
1.7.2007 Týden se Siou
Momentálně trávím každý den s naším pokladem. A zjišťuji jak nám ta naše malá kryska roste a dospívá.
Nemá cenu mluvit o to, jak si osvojila své nové bydlení. Zná každý kout, každý práh a hlavně ty nejlepší skrýše pro své "odcizené" věci a hračky.
Po pár pokusek se opravdu vyšplhala na sedačku. A vlasně ne jen na ní. Snaží se vyskočit úplně na všechno. Je hnána touhou být nám blíže a mít nad všim pořádný rozhled.
Všechno má v téhle domácnosti pod palcem (drápkem). Musí zkontrolovat úplně všechno, troubu, pračku když pere, fén když hučí, kdo přišel a kdo odešel, co se děje venku,... Prostě z ní bude hlídačka rodiného krbu jak se patří.
Všichni krysaříčci jsou tak trošku "závislí" na svých páničcích. To samozřejmě platí i o naši Sii. Jakmile si ji někdo nevšímá tak kňučí a skáče po všem možném. A dokonce se snaží už štěkat. Zjistila, že je to silná zbraň k upoutání pozornosti a tak to pořád zkouší. Pokaždé to zní sice jinak, je to taková pubertální psí mutace, ale je to štěkot.
A nejspokojenější je, když se konečně dostane k nám, uvelebi se v klíně a tiše usne. Ale běda jestli ji dáte spát jinam...to vše začíná nanovo.
Sia se oddělila od rodičů 7.6. 2007 společně s bráškou, ale Santi musel putovat zase o kus republiky dále k novým paníčkům. Ale pořád zůstávají v jedné rodině, takže se budou stále scházet.
Sia váha -
4 týdny - 650g
6.6. 07 - 850g
13.6.07- 860g
2.7. 07 - 1000g
Santi váha -
4týdny - 800g
6.6. 07 - 1100g
28.6. 07 - 1300g
Sia odčervení
2.6. 07 ( Drontal Junior)
13.6.07 (Virbac)
9.7.07 (Virbac)
Santi odčervení
2.6. 07 (Drontal Junior)
15.6. 07
Sia očkování
6.6. 07 (Nobivac Puppy)
2.7. 07 (eurican dhppi-l)
23.7.07
Santi očkování
6.6. 07 (Nobivac Puppy)
28.6.07
Oba pejsci jsou zdraví a je o ně maximálně postaráno, hned si oba našli nové psí kamarády. Sia si našla už známého a věrného kamaráda Tobíka, yorkšíra. Santi taky neváhal a hned druhý den v novém domově kamarádil taky s yorkšírem.
Pejsci si velice osvojili procházky ven, pokud není moc velké horko tráví tam většinu dne. Zkoumají nové věci a nové psí kamarády, ke kterým ještě nemůžou chodit a moc je to mrzí, protože oni jsou tak přátelští a zvídaví.
28.6. 2007 Víkend u Santiho
Poslední červnový víkend jsme strávili na Moravě v Rožnově pod Radhoštěm, kde má svůj nový domov Santi.
Pejsci se hned poznali a začali dovádět. Jen jsme se podivovali nad tím, jak se Santi změnil. Zmohutněl, protáhl se mu čumáček a ušička už trošičku stojí. Oproti naši Sii je to velký pes. Ale co Sia nemá v mohutnosti, to má v obratnosti. Mrštně se vyhýbala bratrovým skokům a útokům, jako laňka. Nebyl pro ně problém se v noci vzbudit a dobrou hodinu se prát a pak zase usnout jako by se nic nedělo.
Ale tohle dovádění přivedlo Siu na pokraj svých sil. Samozřejmě k tomu přispělo počasí a změna prostředí a tak se stalo, že chytila střevní virózu, chudinka. A tak jsme navštívili i místního veterináře, který dal všechno dopořádku. Byli jsme na dietce, ale teď už jsme doma a baštíme všechno možné (i nemožné).
Později jsme se dozvěděli, že něco podobného měl i Santi, když přijel poprvé do nového domova, ale Santi to překonal bez mrknutí oka, je to přece jen pořádný chlapík
Tak na druhý den, když jsme zjistili po návštěvě veteriny, že je v pořádku, tak jsme ji vzali s sebou na zahrádku na grilování. Tam se ji moc líbilo. Všude plno nových věcí a hlavně plno broučků a much, které mohla chytat a nahánět. Později dorazil i Santi a tak jsme měli zase o zábavu postaráno. Co ti dva spolu dovedou? Když náhodou jeden odkráčel jinam, tak druhý už na něj skákal a nutil ho zpět ke hře.
A pak jsme odjeli zpět do Prahy. Santi pry smutnil a pořád Siu hledal a Sia taky neměla první noc klidné spaní. Ani se nezpokojila z atrapou Santiho, kterou má v pelíšku. Tak spala u nás :)
Tak jsme překonali první nemoc, první cestu vlakem a první návštěvu u bráchy.
Teď už jsme spokojení doma.
Sia sice pochytila návyky od Santiho, které k našemu zklamání bolí. Ale je pravda, že co žrala s bráchou, tak už líp papá i doma.Taky nějáka pozitiva pro nás. Pořád lítá po bytě a neví s kterou hračkou si má hrát a tak se potom zmocní mé papuče a dělá jako by nic.Prostě si ji odtáhne do svého úkrytu pod křeslem a nechá jí tam. A já ji pak můžu hledat a ona jen kouká a vypadá to, že si i směje, jak mě doběhla.
A taky si myslí, že v klidu vyskočí na sedačku. Takže to pořád zkouší s rozběhem, ale stejně vždy narazí, ale to je jen otázkou času, kdy se tam doškrábe sama a uvelebí se na polštářích. Určitě už se nemůže dočkat až se vytáhne o pár centimetrů a bude si tam moct hovět a taky v křesle a skákat kam jen může.
Je to malá podšívka, ale mi ji máme strašně rádi a důležité je, že je už zdravá.
1.7.2007 Týden se Siou
Momentálně trávím každý den s naším pokladem. A zjišťuji jak nám ta naše malá kryska roste a dospívá.
Nemá cenu mluvit o to, jak si osvojila své nové bydlení. Zná každý kout, každý práh a hlavně ty nejlepší skrýše pro své "odcizené" věci a hračky.
Po pár pokusek se opravdu vyšplhala na sedačku. A vlasně ne jen na ní. Snaží se vyskočit úplně na všechno. Je hnána touhou být nám blíže a mít nad všim pořádný rozhled.
Všechno má v téhle domácnosti pod palcem (drápkem). Musí zkontrolovat úplně všechno, troubu, pračku když pere, fén když hučí, kdo přišel a kdo odešel, co se děje venku,... Prostě z ní bude hlídačka rodiného krbu jak se patří.
Všichni krysaříčci jsou tak trošku "závislí" na svých páničcích. To samozřejmě platí i o naši Sii. Jakmile si ji někdo nevšímá tak kňučí a skáče po všem možném. A dokonce se snaží už štěkat. Zjistila, že je to silná zbraň k upoutání pozornosti a tak to pořád zkouší. Pokaždé to zní sice jinak, je to taková pubertální psí mutace, ale je to štěkot.
A nejspokojenější je, když se konečně dostane k nám, uvelebi se v klíně a tiše usne. Ale běda jestli ji dáte spát jinam...to vše začíná nanovo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
